Obrázek

Petr Koželuh 90


Požehnaného věku 90 let se v neděli 8. února 2026 dožil tanečník Petr Koželuh, který je především neoddělitelně spjatý se souborem Pavla Šmoka a Luboše a Ogouna Balet Praha jako výrazná osobnost jejich choreografií.

Leoš Janáček: Listy důvěrné, Balet Praha – Petr Koželuh a Marcela Martiníková (foto archiv Institutu Pavla Šmoka)

Leoš Janáček: Listy důvěrné, Balet Praha – Petr Koželuh a Marcela Martiníková (foto archiv Institutu Pavla Šmoka)

Tanečník Petr Zdeněk Koželuh se narodil v Praze. Původně byl členem operního sboru, jako tanečník působí od 1956. Byl žákem Věry Untermüllerové a na jeho další rozvoj měl vliv především Luboš Ogoun a později v Baletu Praha setkání s Borisem Bregvadzem. Jako tanečník působil v baletním souboru v Českých Budějovicích (1954–59), sólista v Liberci (1959–61), další dvě sezony v Plzni (1961–63) a nakonec v Brně v sezoně 1963/64. odtud přišel s Lubošem Ogounem do Baletu Praha, se kterým zůstal po celou dobu existence souboru a v roce 1970 odešel s Pavlem Šmokem do Basileje (1970–73). Po návratu působil v ostravském baletu (1973–81). Je známý především jako jeden z nejvýraznějších tanečníků Baletu Praha – kde zazářil třeba jako pilot v Ogonově Hirošimě a také jako jeho Podivuhodný mandarín, nebo po boku Marcely Martiníkové v choreografiích Pavla Šmoka Listy důvěrné nebo Opilý koráb a Šeherezáda (obojí pod hlavičkou Ballett Basel). Později se uplatnil jako hostující choreograf v řadě divadel, po revoluci dvě sezony jako šéf baletu v Ostravě (1990–92), a také byl baletním mistrem Pražského komorního baletu (1992–98).

Byl profesionálně všestranně vyspělým tanečníkem s přesnou a čistou pohybovou linií a mimořádnou výrazovou intenzitou, kterou uplatnil v klasickém i v moderním repertoáru. Z rolí mimo Balet Praha to byl např. Václav v Bachčisarajské fontáně (České Budějovice 1958), Petruccio ve Zkrocení zlé ženy O. Flosmana (Liberec 1961), Princ v Šípkové Růžence (Plzeň 1963). Později po návratu s Basileje, kde působil pod vedením Pavla Šmoka, tančil např. Prince a Rudovouse v Labutím jezeře (Ostrava 1977), Quasimoda v Notre Dame de Paris (Ostrava 1981), v titulní roli Loutkáře (Magdeburg 1980). Vedle řady choreografií pro hudební i činoherní divadlo (např. Prodaná nevěsta ve finské Mikkelin Ooppera, 1987) inscenoval Petrušku (Ostrava 1990), Odyssea (Ostrava 1992), Škatule, škatule… (PKB 1993) a Proměny času (PKB 1994). Získal Prémii ČLF 1991 za vedení ostravského baletu. V roce 2014 obdržel Cenu Thálie za celoživotní přínos v baletním oboru.

Srdečně gratulujeme!